9.02.2012
Zamyšlení nad církevními restitucemi
Slova o církevních restitucích dnes slyšíme ze všech stran, tak mi nedalo, abych taky tomuto tématu nevěnoval několik řádků. Netvrdím, že jsem jednoznačným zastáncem nebo odpůrcem těchto restitucí, spíše po racionální úvaze a letmém prostudování vládního návrhu se mé radikální NE přeměňuje na SPÍŠE ANO. Nesouhlasím tak příliš s těmi, kteří hlaholí o tom, že by se nic vracet nemělo, protože církev svůj majetek stejně nezískala poctivě. Tento názor totiž pokulhává a to dokonce na obě nohy. Protože, i kdyby církve ke svým majetkům přišly ne vždy legální cestou (o čemž jsem ostatně přesvědčen), znamená to, že stejně může postupovat i stát? Těžko se můžeme při krádeži odvolávat na to, že kradený majetek stejně jeho původní majitel nezískal poctivě. Kromě toho, jsou to věci dávno promlčené a jak známo, kde není žalobce, není soudce. Myslím, že hlavním motivem, který se skrývá za tímto hlaholením, je tedy obyčejná závist, podobně jako když s jistým opovržením voláme "král je nahý", i když bychom si ve skrytu duše přáli být tím, byť nahým, králem. Tato závist by nám však neměla zatemnit mozek, nebo alespoň ne na moc dlouho dobu.
Dalším častým argumentem odpůrců církevních restitucí je to, že neexistuje žádný seznam nemovitostí, které mají být církvím vydány, takže existuje riziko, že bude vydáno i to, na co tyto církve nemají faktický nárok. I když žádný seznam majetku skutečně neexistuje, přesto si nemyslím, že by k něčemu takovému mohlo dojít. Proč? Protože v návrhu zákona je jasně uvedeno, že:
"Oprávněná osoba (tedy zástupce církve) písemně vyzve povinnou osobu k vydání zemědělské nemovitosti... Ve výzvě oprávněná osoba označí zemědělskou nemovitost a uvede právní důvod nároku na její vydání podle tohoto zákona."
Tedy je zřejmé, že dokázat původní vlastnictví majetku je na straně církve a majetek jí bude vydán pouze v případě, že dokáže, že má na tento majetek právní nárok. Navíc, kritizovat celkovou výměru pozemků, se kterou počítá vládní návrh, když ani nevíme, o kolik hektarů pozemků bude skutečně požádáno a u kolika z nich bude uznán právní nárok se mi jeví jako předčasné a tudíž zbytečné.
Často můžeme slyšet také názor, že finanční náhrada za nemovitosti je předražená, že neodpovídá skutečné hodnotě. Naposledy jsme to mohli zaslechnout z úst pana Tejce z ČSSD v pořadu Události a komentáře. Je pravda, že za zemědělskou půdu byla určena cena 44,48 Kč za metr čtvereční, na druhou stranu, musíme vycházet z toho, že se jedná o cenu tržní. Myslím, že by se nikomu z nás nelíbilo, když by nám nabízel stát finanční kompenzaci za naši zahradu, či pole 10 Kč za metr, když skutečná prodejní cena by byla daleko vyšší. Stačí si projít pár inzerátů na prodej zemědělské půdy a zjistíte, že například v Moravskoslezském kraji se metr půdy běžně nabízí za cenu 80 Kč a v okolí Prahy klidně i za 550 Kč za metr. Myslím, že v této perspektivě se pak jeví cena, kterou vyjednala vláda za přijatelnou.
Ale jak jsem již výše psal, nejsem radikálním podporovatelem církevních restitucí. A i když v podstatě souhlasím s postupem vydávání církevního majetku a také s cenami, které byly vypočteny pro výplatu náhrad, stále mi zde vadí třetí věc, o které se příliš nemluví a to jsou platy duchovních, které financuje stát. Jen v v rozpětí let 2000 -2011 bylo přispěno na provoz církví 13,2 miliardy a pokud bude tento návrh schválen, tak do roku 2030 bude ještě ze státního rozpočtu vydáno dalších 18,4 mld Kč. Celkem tedy církve od státu dostaly a dostanou na svůj provoz od roku 2000 do jejich definitivní odluky 31,6 miliardy, které, jak předpokládám, nejsou nijak zahrnuty do celkového finančního vyrovnání. Na jedné straně tedy zástupci církví mohou "plakat", že nemohli se svým majetkem nakládat a mít z něj zisky, na druhou stranu, pokud by s tímto majetkem nakládat mohli, nepřisypalo by se do jejich církevních pokladniček více než 31 miliard Kč od nás, daňových poplatníků. Proto si myslím, že by bylo naprosto správné zkrátit finanční kompenzace, které budou církvím vyplaceny právě o těch 31,6 miliard. Proč máme dalších sedmnáct let přispívat na provoz církví částkou přibližně jedné miliardy, když každý rok budeme v rámci finančního narovnání církvím splácet 2,63 mld Kč? Pokud dnes církve vystačí hospodařit s částkou 1,5 miliardy, opravdu za dva roky, až jim bude vydán majetek a budou s ním moci volně nakládat, tedy jej například i prodat, bude částka 2,63 miliard na jejich hospodaření málo? To se mi zdá trochu podivné.
A další věc, ze které mám obavy a o které se příliš nemluví, je situace, kdy nějaký kostel či klášter bude vyžadovat nutnou opravu. Nebudou opět duchovní natahovat ruku směrem ke státu, aby se podílel na opravě, když je to "kulturní památka, která do regionu přivádí návštěvníky"? Obávám se, že to tak dopadne. Budeme dál platit opravy církevních památek, které však již budou v soukromých rukou....